Doba kamenná

Poryv studeného větru mě donutil přitáhnout si kožešinu páchnoucí žluknoucím tukem blíž k tělu. Mí soukmenovci nebyli zdaleka tak dobře oblečeni a přesto zimou netrpěli. Jejich srst a zavalitost je činily vůči chladu neuvěřitelně odolnými. Předpokládal jsem, že jsou to neandrtálci, nebo nějaký jiný druh opolidí ze starší doby kamenné. Stoupl jsem bosou nohou na ostrý kámen a zasyčel bolestí. Nečekaný poryv časové bouře mě tentokrát vrhl opravdu daleko do minulosti. Nevěřil jsem, že se dožiji dalšího vzedmutí asynchronní časové fluktuace, která by mě zanesla do příjemnější doby. Kdyby mě před bezprostřední smrtí zmrznutím a hladem nezachránil kmenový šaman, jemuž se má lysá kůže a štíhlá postava bůhví proč zamlouvaly, měl bych to dávno za sebou. Šaman zanedlouho na to umřel a já teď zastával jeho místo. Špatně, protože kmen se nacházel na pokraji vyhubení.
Stará samice, vlastně žena, s bílou srstí náhle zamávala paží a něco hrdelně vykřikla. Pochopil jsem, že se vracejí lovci. Počáteční radostný rozruch se vzápětí změnil v naříkání. Pět nejsilnějších mužů kmene neslo jen jedno malé sele, které nebude stačit pro všechny. To znamenalo, že najíst dostanou jen lovci, některé ženy a samozřejmě já.
Zachmuřeně jsem sledoval mohutné troglodyty vyprávět posunky a hrdelními skřeky celý příběh. Bohužel se překřikovali jeden přes druhého a nerozuměl jsem jim. Tři byli nepříjemně zranění. Wad s Bugem silně kulhali a každá větší nerovnost terénu jim činila téměř nepřekonatelné problémy. Oba měli potrhané stehenní svaly. Já bych na takovou ránu bez důkladné lékařské pomoci umřel. Grakhova levá ruka od lokte nahoru byla oteklá do dvojnásobné velikosti. Lovec si zřejmě vykloubil rameno a pak kloubní hlavici sám vrátil na místo. Dobromyslný Ukha se na pohled zdál v pořádku, ale tvářil se nezvykle zachmuřeně. Jediný Zzet vypadal spokojeně a vrhal vítězoslavné pohledy na všechny strany. On byl problém a přiváděl kmen do stále větších nesnázích. Jeho prudkost, nevypočitatelnost a arogance. Starý šaman ho dokázal zpacifikovat, ale já ne. Grakh se k němu náhle otočil a vynadal mu sérií hlubokých zavrčení. Přitom se stavěl tak, aby druhý lovec nemohl zaútočit na poraněnou paži.. Zzet si jeho výtky nenechal líbit, několikrát se silně udeřil do hrudi a posměšně ho vyzýval k boji. Konečně jsem z jejich jen částečně artikulovaného rozhovoru pochopil, co se na lovu přihodilo. Zzet ve své nafoukanosti a samolibosti zaútočil na mládě medvěda, aniž by se přesvědčil, zda náhodou není matka na blízku. Právě v boji s ní utrpěli ostatní lovci svá zranění. Jen díky štěstí nebyl nikdo zabit a medvědi utekli.
Doufal jsem, že Zzeta něco, nebo někdo co nejdříve zabije. Naneštěstí však patřil k nejsilnějším a nejobratnějším bojovníkům. Vzdorovat mu mohl jedině Grakh a ten byl teď zraněný. Starý šaman by na Zzeta použil jeden ze svých omamných lektvarů a pak ho vyprovokoval k boji o náčelnictví. Já jsem naneštěstí žádné polévky z muchomůrek vařit neuměl. Možná i proto jsme v poslední době přicházeli o jednoho zdravého muže za druhým a jedli jsme stále méně.
Rychle jsme spořádali sele, někdo pečené, jiný syrové, podle osobních preferencí, a začali jsme se připravovat k přenocování. Stařena, která už čtyři dny jedla pouze kořínky, bez říkání zametla malou jeskyňku, v níž bylo místo pro oheň a dalších pět nebo šest spáčů. Většinu místa po stranách zabíraly velké ostré balvany odštípnuté od stropu. Přikázal jsem Ukhovi, aby se přes noc staral o oheň. Starci byli všichni tak zesláblí, že mohli kdykoliv usnout. Lovec bez řečí poslechl a rychle začal chystat ohniště na noc. Ruce měl ještě mastné od pečínky a studený popel se na ně nalepil až je obalil černou vrstvou připomínající rukavice. Na ty se také ještě pár set tisíc let bude muset počkat. Ukhovi to však v nejmenším nevadilo, protože ani hygienu zatím nikdo nevymyslel.
Zzet si zabral nejzažší kout jeskyně, kam téměř nefoukalo a napůl násilím do něj zatáhl tři mladé ženy. Vždy musel používat násilí, protože ho žádná z dívek neměla ráda. Tentokrát si dovolil víc než obvykle: jedna z jeho nedobrovolných společnic byla Zika, Grakhova stálá družka. Jenomže Grakh byl zraněný a nemohl ji bránit. Zzet si to samozřejmě uvědomoval a udělal to právě proto. S trochou závisti jsem si všiml plochých břidlicových desek rozesetých okolo jeho nocležiště. Já bych si z nich vyskládal rovné lože, na kterém bych se pohodlně natáhl. Komfort také dosud nepatřil do slovní zásoby našich předků.
Brzy se setmělo, vítr zesílil a přinášel s sebou chlad ledovce z nevysokých kopců nad námi. Zzet si chvíli užíval se ženami a potom se rozhostilo ticho rušené jen oddechováním spáčů. Celou noc jsem se i v jeskyni třásl zimou. Venku bych určitě zmrzl. Před úsvitem jsem zaslechl lehké ženské kroky směřující k východu z jeskyně. Zika se zřejmě vracela ke svému oblíbenci. Na chvíli jsem ještě usnul a probudil se krátce po rozbřesku. Stačil jediný pohled, abych zjistil, že mé včerejší přání bylo vyslyšeno. Zzet byl mrtvý. Někdo mu na hlavu hodil jednu z rozměrných břidlicových desek, které jsem mu tak záviděl. Dvě ženy vedle něho ještě spaly, ale tulily se pouze k sobě. Mrtvola nehřála.
Zzeta jsem nelitoval, ale jako šaman jsem musel odhalit viníka a potrestat ho, protože úkladné vraždy se netolerovaly ani tady, v době kamenné. Jinak by mě vypudili jako neužitečného.
Břidlicová deska tvořící Zzetův náhrobek byla dobrých patnáct centimetrů silná o rozměru 50 x 50 centimetrů.. Bohužel jsem právě neměl přístup k nádobíčku pro snímání otisků prstů a okem jsem samozřejmě žádné neviděl. Rozhlédl jsem se.
Uakh klímal nad doutnajícím ohništěm, Zika s Grakhem leželi přituleni jeden k druhému a blokovali východ z jeskyně. Wach a Bug zabírali místa podél stěn těsně vedle balvanového pole, mezi jimi a Zzetem, na druhém nejlepším místě v jeskyni jsem ležel já. Slunce se vyhouplo výš nad obzor a do jeskyně vniklo více světla. Na podlaze jsem spatřil řadu ženských šlépějí směřující od mrtvého Zzeta ke spící Zice. Na jednom místě byly přerušeny mužskými stopami vedoucími opačným směrem. Muž kráčel rázně a bez obav. Stopy bohužel nevedly žádnému ze spících lovců v jeskyni a ztrácely se v balvanovém poli.
Neprotahoval jsem to. Poté, co se tlupa shromáždila okolo ohně a po povinném obřadním tanci jsem zpěvně oznámil, kdo smrt Zzeta způsobil a současně jsem prohlásil, že to byla duchy vyžádaná oběť pro blaho kmene, bez které bychom nepřežili. Jako by to byla pravda, ještě ten den se na nás usmálo štěstí. Před večerem jsme objevili mamuta, který spadl ze srázu a polámal si nohy. S několika tunami masa se má naděje na dožití dalšího záchvěvu časové bouře zvýšila. Možná se opravdu vrátím do doby teplé vody, skleníkového efektu a páchnoucích spalovacích motorů. S plným břichem mamutoviny jsem se šel podívat na umělecké pokusy mých soukmenovců, kteří různobarevnými hlinkami zdobily nedaleký skalní převis. Samozřejmě po mě chtěli, abych také přispěl k výzdobě našeho tábořiště. Mimozemšťan s anténkami, jak je budou kreslit za nějakých dvě stě tisíc let v komiksech ve dvacátém století, se jim opravdu líbil. Škoda, že nebudu u toho, až nějaký archeolog tuhle malůvku objeví.






Řešení:
Zzeta zabily dívky, které s ním spaly. Uakh to být nemohl, protože by na břidlicové desce zanechal otisky svých rukou špinavých od popela. Bug s Wadem by nedokázali překulhat přes rozeklané balvany po stranách jeskyně. Jinak se kolem detektiva - šamana nemohli protáhnout. Břidlicová deska o uvedených rozměrech by při odhadované hustotě břidlice 2,2 tuny/m3 vážila přes 80 kg. Vzhledem k jejím rozměrům by ji Grakh jednou rukou nedokázal uzvednout, viz rozpětí palce a ukazováku a tloušťka desky. Naopak, tři dívky bez problémů dokázaly desku zvednout a pustit ji Zzetovi na hlavu. Ženské stopy vytvořila Zika, když šla ráno za Grakhem a prozradila mu, co s dalšími dvěma ženami provedly. Udělaly to spíše na počátku noci, protože mrtvola byla ráno studená. Mužské stopy zůstaly po Grakhovi, když se šel přesvědčit, zda je Zzet opravdu mrtvý (přerušil Zičiny stopy).

Sdílet článek

Facebook komentáře