Autogramiáda knihy Visio in Extremis

Úterý 13. prosince 2011 (ještě že to nebyl pátek) pro mě byl dnem Miroslava Žambocha. Naplánoval jsem si účast na autogramiádě knihy „Visio in extremis“ v Paláci knih LUXOR v Praze na Václavském náměstí. 
Nejdříve jsem si však musel onu knihu koupit a jako člen SFK TRIFID jsem samozřejmě zamířil do Krakatitu, kde je výdejní místo pro členy SFK TRIFID. A v Krakatitu „vybuchla bomba“, no možná jen „bombička“ - na stěně hned vedle vchodu visí několik plakátů knih Miroslava Žambocha - buď je má Mirek nejkrásnější nebo jim plakáty posílají jen z Tritonu … a nebo obojí - a mezi nimi jeden plakát rok starý s Marikou Zaháňskou s informací, že Miroslav Žamboch prodal již 100 000 knih. 
Bum! Křách! Bác! Tento údaj byl pro mě nový a jak jsem si později ověřil na autogramiádě, tak jsem nebyl sám. Pravda, spočítat přesně se to nedá, nakladatelství počty vydaných knih dnes úzkostlivě tají, ale přece … zaujalo mě to. 100 000 knih je pro mě magická hranice. No prostě Mirku, blahopřeji Ti! 
Tak zpět k autogramiádě. Dorazil jsem tentokrát přesně na minutu … no možná o pár minut později. Počkali na mě. Stihl jsem to! Fotograf tedy nejsem, ale protože si neuvědomuji, že by tam fotil někdo jiný (?), tak se na mě snad zlobit nebudete. Kmotrem knihy byl spisovatel Jaroslav Jiran. Pokud jej neznáte jako já (pravda, jméno mi bylo povědomé a tušil jsem matně co asi tak píše), tak zde je jeho profil na Legii . Co Vám mám povídat. Kniha se pokřtila, připilo se na zdraví a Miroslav Žamboch prozradil pár věcí o knize. A potom se podepisovalo a podepisovalo a podepisovalo. A bylo hotovo. 
Po autogramiádě se trochu povídalo. Silně na mě zapůsobilo povídání Jaroslava Jirana o historickém šermu a jeho příhody - veselé i smutné. Není to tedy žádný med, ten historický šerm, to Vám povídám. Bylo to však nejen velmi poučné, ale i velmi zajímavé. 
Moc děkuji! No stálo to za to. Škoda, že jste tam nebyli také. Chyběli jste nám. 
Takže zase někdy příště.