Rozhovor s Miroslavem Žambochem
Jednou jsi řekl, že české fantasy chybí fantazie. Myslíš si to pořád?
To se trochu změnilo s nástupem nové vlny nejmladších tvůrců, kteří fantastično posouvají jiným směrem, nebo bez bázně rozvíjejí tradiční schémata. Ale stejně si myslím, že by všichni mohli být ještě odvázanější.
Kolik hodin denně píšeš? Škrtáš hodně? A jaké máš z psaní příjmy?
To se špatně odhaduje. Přes víkend víc, může to být v celkové sumě i šestnáct hodin, přes týden méně. Řekněme dvě a půl hodiny denně v průměru? Při psaní téměř neškrtám, ale při editaci pak přepisuji. Jestli hodně nebo málo, to nedokážu říct. Příjmy z psaní mám naprosto a úplně fantastické, až tak, že dál rozvíjí mou fantazii.
Když dostaneš nějaký literární nápad, taháš si po kapsách papírky nebo si to necháš v hlavě uzrát?
Většinou ho hodím na papír, který pak ztratím. Pak ho napíšu ještě jednou na papír a možná ještě jednou, občas ho vlepím do cancáku. A uzrává z nutnosti. Než se k novému nápadu dostanu, musím se vypořádat s těmi předchozími.
Když jsi napsal 1. knihu, měl jsi problémy ji vydat (obíhání nakladatelství, vnucování se, podstrkování tisícovek... )?
Měl jsem problémy s povídkami i s první knihou a z publikování každého svého textu jsem měl naprosto nehoráznou a šílenou radost. Párkrát jsem si říkal, že by to možná ta tisícovka spravila, ale bohužel jsem ve správnou dobu nikdy neměl žádnou po ruce. A tak jsem obesílal nakladatelství a čekal a dál psal a čekal a dál psal ...
Kterou svou knihu máš nejraději? Proč? Čteš raději vlastní nebo cizí knihy?
Cizí, nevím jak dopadnou. Nejraději? Nedokážu to říct, záleží na náladě, a roční době ... Všechny své příběhy, hrdiny i hrdinky mám hodně rád.
Podporuješ šuplíkovou tvorbu? čím nás může tvůj šuplík v nejbližší době překvapit?
Podporuji. Už jsem uspokojil svou touhu publikovat a píši si pro sebe do šuplíku. Jenomže pořád z něj musím pro někoho něco vytahovat a tak zůstává prázdný. Překvapit může Drsný spasitel. Příběhy ze světa kde lidé, bohové a umělé inteligence sdílejí jeden svět, příběhy z česko - slovenského pohraničí a Ostravska. To je teď můj nový projekt. Heč.
Upřednostňuješ Baklyho nebo Koniáše? Jak vznikají jména tvých hrdinů?
Málem jsem napsal, že Baklyho, ale teď uvědomil jsem si, že jsem právě po hodně dlouhé době dopsal jednu delší povídku s Koniášem. A užil jsem si to. Být s ním bylo tak osvěžující, drát se přes hory, sněžné pláně, pádlovat v kanoi po řece a rvát se s indiány, totiž lesními divochy . Tak nevím, koho upřednostňuji, jsou jako dvě strany téže mince, rub a líc.
Koniáš dostal jméno podle jedné povídky od Znouzectnosti, Bakly od anglického slova buckle pro přezku.
Všichni samozřejmě vědí, že máš slabost pro vína. Kterou značkou ti člověk udělá největší radost?
Z bílých asi ryzlinkem, z červených nějakým Cabernetem.
Uvažoval jsi někdy o založení vlastní vinice?
Uvažoval. V příštím životě se na to vrhnu.
Jak to ve skutečnosti bylo s tou "extrémně krutou zimou, kdy se v Beskydách objevily smečky vlků a medvědů" a s tím, že "mám dodnes rád zimu, chlad, plískanice a dělá mi dobře, když někdy v noci zaslechnu psí vytí "?
Tu zimu si z jasných důvodů nepamatuji, ale zbytek je stoprocentní pravda.
Pavla Lžičařová