Rozhovor s Danielem Špačkem

Daniel Špaček
Daniel Špaček je freelancer ilustrátor a grafik známý především svou tvorbou spjatou s dětským televizním kanálem ČT :D a tak na stránkách kde prezentuje svou tvorbu - zde a zde - můžete najít především obrázky spjaté s touto tématikou, ale pozornější a všímavější návštěvníky jistě zaujmou i projekty posterů k filmům nebo třeba různé logotypy.
Nicméně nás, jako úzce zaměřené stránky na dílo Miroslava Žambocha zajímá tvorba vztažená k jeho dílu.
Tím se dostáváme k coveru ke knize Živí a mrtví a proto jsem se na toto téma Daniela Špačka zeptal na několik otázek.

Také díky Danielovi přináším exkluzivní sérii obrázků, jak vznikal zmiňovaný cover ke knize.

1, Kreslení, malování a vůbec grafika vám byla vlastní od mládí, nebo jste se k tomu nějak dopracoval? Čím jste chtěl být, když jste byl malý? 

Jako asi většina kluků narozených v 70.letech minulého tisíciletí jsem chtěl být pochopitelně kosmonaut. Nicméně jsem na tom nijak intenzivně nepracoval, takže ani nemám okolnostem za zlé, že se to nakonec nepovedlo. Obrázky a vizuály mne bavily nějakým způsobem vždycky, ale nikdy jsem si nemyslel, že se tím někdy budu zabývat. Každou chvíli mě bavilo něco jiného, od všeho jsem také rychle odcházel a nacházel si nové zábavy i zidealizované představy. Musím říct, že jsem zpětně vděčný liberálnosti svých rodičů, kteří s tím měli nekonečnou trpělivost a nikdy mi v ničem nebránili. K dělání obrázků jsem se dostal přes počítače, dlouhou dobu jsem neuměl tužkou nakreslit ani rovnou čáru. V posledních mnoha letech se snažím počítač používat jen jako nástroj na zvýšení efektivity práce a ne jako nepostradatelnou berličku. Nežiju v pocitu, že bych ho potřeboval ze své práce úplně vyloučit, při vědomém používání je to velice šikovný a misty i inspirativní nástroj. Důležité ale myslím je nezůstat v technologií vymezeném písečku. Hrozba technologií podmíněného manýrismu efektů a kouzelných pluginů je v době všeobecně používaných stejných programů dost vysoká.

2, Jsme web o díle Miroslava Žambocha a vy jste nakreslil cover pro jeho ebook "Živí a mrtví", jak jste se k tomu dostal? To vás jen tak oslovil, nebo to bylo na základě předchozí známosti, nebo vás někdo doporučil? 

Mezi třetí a čtvrtou skleničkou při zajímavém rozhovoru o nastupující budoucnosti elektronických publikací ve vztahu k obalům knížek s Pavlem Koutským to tak nějak vyplynulo ze situace. Osobně tenhle výsek žánru není zrovna mojí krevní skupinou, ale to mi nevadilo, snažil jsem se tam najít pro sebe zajjímavý charakter. Nakonec mě nejvíc oslovil ošklivý a divný trpaslík nebo co to bylo, abych se přiznal je to už dávno a detailně si to nepamatuji.
Co bylo na téhle práci zajímavé bylo to, že byla primárně dělaná pro čtečky, takže mě zajímalo v jaké kvalitě se bude čistě černobílá ilustrace ukazovat. Byl jsem přijemně překvapený tím jak to vypadalo hezky. Barevná verze pak vznikla jen jako rozšíření jednoduchým vykolorováním černobílé kresby.

3, Pokud sci-fi, fantasy a vůbec fantastika není vaším salkem kávy co jim je? Jakou knihu si přečtete? Na co si zajděte do kina nebo divadla. Jaký žánr preferujete? 

Obecně fantastiku a sci-fi mám velice rád. Čtu hodně, prakticky denně. Když jsem říkal že tenhle žánr není zrovna můj styl, měl jsem na mysli tenhle hrdinský a trošku dá se říct testosteronový přístup. Právě proto možná s fantasy, alespoň pokud ji můžu takhle schematicky označkovat, už jsem se tolik nesžil nicméně třeba mě to ještě čeká. Kdybych měl zmínit své ikonické a oblíbené sci-fi autory, tak to určite budou Isaac Asimov, Stanislav Lem, Philip K. Dick, Robert Heinlein, takže dá se říct taková parta klasiků. Docela mě baví i některé věci new weird žánru, tady asi rozhodně China Miéville. Z českých mě v poslední době ohromně oslovil Mlýn na mumie Petra Stančíka.
Vedle fantastiky čtu hodně populárně vedeckých knížek o vesmíru, evoluci, historii, společnosti a psychologii. A hrozně rád také čtu věci, které jsou vtipné.
Klasickou prózu jsem začal intenzivněji číst až v poslední době, takže mám pocit že číst bude pořád co, to je na tom to úžasné. Každopádně snažím se neškatulkovat a dělit knížky na dobré a ne tak dobré, spíš než preferovat něco jen kvůli žánru.
Filmy sleduji hodně, obzvlášť ty hodně obrazové. S divadlem je to už horší, přestože ho mám velice rád, nedostanu se do něj tak často jako dřív, protože nehraje vždycky, když mám zrovna nárazově čas.

4, Když obrázek, grafiku, cover vytváříte, jak postupujete? Jakou techniku používáte? A jak volíte námět a barevné provedení? Je to vaše volba, volí to zákazník nebo je to jinak? Jak moc předělávate než je výsledek definitivni? 

Tak zrovna třeba obaly knížek, ke kterým jsem se dostal byly z velké části kreativně velice volné. Jediné co mě směřovalo byla moje vlastní profesní zodpovědnost k dané knížce. Ať už to byl obal na Invazi od Lema, který jsme dělali společně s Milanem Malíkem, nebo Geinmanovu Velkou knihu příběhů, pokaždé jsem dělal to co jsem intuitivne cítil, že by na obalu a případně vevnitř mělo být. U všech knížek jsem měl také možnost před kreslením když ne celou, tak velkou část číst, takže jsem měl ten pocit o co opřít. Asi bych nedokázal a ani nechtěl dělat obal na knížku kterou jsem nikdy nečetl, nepřislo by mi to zodpovědné a asi by se mi i hůře rozhodovalo co dělat. Velkou roli také hrála důvěra nakladatelů, kteří mě s prací oslovili, v podstatě mě nechali dělat cokoliv jsem uznal za vhodné. Často je nutné respektovat finanční možnosti tisku a tak, což se třeba projeví v barevnosti, formátu a podobně, ale žádnou z těchto věcí nepovažuju za překážku v tvorbě.

Volba techniky u mě jde až v druhé vlně, u designu mám představu rámcově v hlavě a pak už ji jen pomocí libovolné technologie realizuji. Někdy je tam více ruční práce, někdy méně, ale osvědčilo se mi nepřeskakovat fázi s přípravnou skicou na papíře, je to nejrychlejší a nejefektivnější způsob práce. Při cestě pak pochopitelně občas zjistím, že moje představa v něčem nefunguje, tak potom upravuji tak dlouho dokud nejsem spokojený. A nebo také zjistím, že jsem sešel na úplné zcestí a v ten moment se vracím znovu ke skicování a začínám od začátku na novo. Tohle je myslím klasický postup jakékoliv kreativní práce. Není v tom žádná zvláštní magie, jen práce, práce, práce, ale také spousta zábavy, když to projekt umožňuje.

Na větší intervence ze strany klienta jsem zvyklý spíše z ostatních částí své profesní tvorby, dělaní knížek je jednou z nejvolnějších. V komerčním designu jde všechno vždy cestou intenzivní oboustranné diskuze. Klient si objednává mě, abych mu vyřešil jeho problém a je také součástí mé práce ho tím procesem provést. Nepostradatelnou součástí každé zakázky je úvodní rozhovor a pokud je to klient kterého jsem ještě osobně nepotkal i jakýsi chemistry-meeting. Už v této fazi se dá při intenzivním rozhovoru přijít na to co je třeba udělat a naznačit kudy by se dalo jít. Vzhledem k tomu, že řeším často i složitější projekty než jeden konkrétní obrázek, tak je to vždy o postupném procesu. Takže když je třeba tak ukazuji i možnosti, ale zároveň s nimi i doporučení proč by se mělo nebo nemělo jit kterou cestou společně s analýzou a argumentací proč by to tak mělo být. Nicméně vyrábění různých cest se snažím limitovat a preferuji cestu jednoho řešení. Různé cesty si kreslím pro sebe a prezentuji pak už tu vybranou. Dělat návrhy do počtu mi příjde zbytečné. Velkou důležitost má také zpětná vazba ze strany klienta, kdy se věci zpřesňují a rozvíjejí. Musím to zaklepat, možná je to nabytou zkušeností, ale v posledních letech se mi většinou daří v zakázkách konsensus nacházet a nebo naopak rychle poznat kdy bychom se ho nedobrali a včas poslat klienta za jiným designérem nebo ilustrátorem.
tam tam

5,Jsou některá konkrétní témata, která zpracováváte obzvláště rád? Covery, obrázky, ilustrace, grafiky, které vám tématicky prostě sedí? A je něco co naopak nerad děláte? Dokážete si představit projekt, který odmítnete hned jakmile se na něj podíváte? Nebo se už něco takového stalo?

Ilustrace mě baví v tom, že dokáže plynule překračovat od znázorňování realných věcí do zcela surrealných světů. Takže pokud se budeme bavit o tom co kreslím samovolně, tak převážně jsou to surreálné světy a výjevy spojené s velkým množstvím postaviček. Z toho pak i plynou moje preferované zakázky. Mám rád prostor pro imaginaci, humor, nadsázku a přesah. V posledních letech se snažím konsolidovat a rozvíjet vlastní vizuální rukopis, takže z téhle perspektivy upřednostňuji zakázky, u kterých můžu svůj styl aplikovat a dál rozvíjet. Vysledoval jsem, že se rád pouštím do projektů, které pro mě v jakémkoliv ohledu představují výzvu, zejména mám rád projekty, kde dělám něco zcela poprvé. A hlavně pokud mě má něco bavit, potřebuji si k tomu najít intenzívní osobní vztah.
Dlouhou dobu jsem chtěl dělat věci pro děti, ale až s mojí prací pro dětské vysílání ČT :D a všech věcí s tím spojeným se mi to podařilo na opravdu komplexní úrovni. Naplňuje mě to a myslím, že ještě dlouhou dobu bude, splňuje to všechny moje představy o nejlepší práci na světě. Zároveň mi to umožňuje si neustále hrát a objevovat. Dětské vidění světa je úžasné a čisté, nepřestává mě prekvapovat a inspirovat. Umožňuje mi to neustále se vracet do mých vlastních dětských fantazií a zážitků. Konec konců, kdo by nechtěl chvíli zase lézt s prakem v kapse po stromech a zažívat okamžiky bezpodmínečně soustředěného tady a teď.
Oproti tomu stereotypní a redundantí práce mě energeticky odrazuje, stejně tak jako odosobněné a hloupé věci. Práce na volné noze mi poskytuje velkou svobodu v tom si projekty vybírat a pokud udělám chybu tím, že vezmu zakázku, kterou bych brát neměl, tak mám pokaždé možnost se při příštích zakázkách rozhodovat lépe. Snažím se aby to bylo co nejméně často, ale děje se to, je to přirozené. Každopádně to nevídím jako problém, každá taková negativní zkušenost mě posouvá vlastně pozitivním směrem, protože si díky ní ujasňuji co bych měl dělat.
 

6, Za grafikou na ČT :D je vidět značný kus práce, má jednotný styl a vizuální podání. Je to celé vaše práce, nebo se na tom podílelo více lidí. Jak takový projekt vzniká? To vám někdo nabídne spolupráci, vy předložíte svou vizi a pak ji rozvíjíte?

Výtvarný styl pro nově vznikající televizi pro děti byla vysněná zakázka. Vždycky jsem chtěl dělat ilustrace pro děti, ale do té doby ke mě přicházely spíš zakázky z reklamní branže a reklamu zaměřenou na děti nemám rád. Všechno to začalo výběrovým řízením na grafiku stanic ČT1 a ČT2, které jsme tenkrát s mým kolegou Martinem Hejlem vyhráli. Při jeho výrobě jsme se setkali s Petrem Štěpánem, který ještě tenkrát ve studiu Najbrt vytvořil nové logo televize a logotypy jednotlivých stanic. Pamatuji se, že tenkrát na schvalovacích schůzích intenzivně řešili barevnosti jednotlivých stanic a už tenkrát byl v seznamu hypotetický dětský kanál. Barevné varianty si tenkrát ne a ne sednout, tak jsme s Martinem navrhli intuitivní řešení, ať udělají dětskou stanici v barvách duhy a ono to prošlo. Takže když se potom dělalo výběrové řízení na grafiku ČT:D tak jsme vlastně v té duhovosti potkali sami sebe. S Matinem jsem řešil celkovou filozofii grafiky, přeci jen stavět něco na zelené louce je na jednu stranu hrozně zábavné, na druhou stranu těžké, protože se není o co opřít. Během asi 6ti měsíců, během kterých se všechny znělky připravovaly se mi naskytla přiležitost komplexně zformovat můj výtvarný styl. V projektu jsem byl v pozici autora a ilustrátora, nicméně celý ten maraton se mnou běžela řada dalších animátorů, za všechny bych rád zmínil Tomáše Hájka a Tomáše Holuba, režiséra Jakuba Hussara a pak také hlavně Tadeáše Věrčáka, který k tomu všemu složil hudbu, kterou nahrával symfonický orchestr. Asi jsme to udělali dobře, série identů získala několik mezinárodních cen televizní grafiky PromaxBDA. Osobně mi nejvíc k srdci přirostly ovečky co chodí každý den spát a uzavírají vysílání.
Dětská stanice na veřejnoprávní televizi je pro mě hodně sympatické médium, protože na něm není reklama. Zároveň tím, že Déčko vzniklo teprve nedávno, je tam všechno ještě velice živé a věci se hledají, to mi vyhovuje víc, než statičtější, konzervativní a nalinkované prostředí.

Ale teď vážně. Celá anabáze s ČT:D byla ale pochopitelně jen pečlivě promyšlenou strategickou akcí, která měla za cíl vznik pořadu Černobílo. V roce 2015 se nám podařilo pirátsky odvysílat 44 dvouminutových epizod nejlepšího pořadu na planetě. V těch si myslím je můj aktuální výtvarný styl otištěný v nějvětší komplexnosti.
černobíl
7, Vzpomenete si jaký byl prvotní impuls pro právě takové směřování grafiky, které jste zvolil?

Myslím, že výtvarný styl je málo kdy jasně ohraničený moment, v dramatickém filmu by to asi tak bylo pojaté, ale v normálním životě je to neustálý, každodenní a téměř neviditelný proces. Myslím že je v mé tvorbě možné vystopovat náznaky všeho co jsem kdy viděl, zažil a nějakým způsobem mě ovlivnilo a co jsem si z toho poskládal dohromady. Styl je něco co nemůže být nikdy definitivně hotové, dokonce by to byla i škoda. 
Pokud však tato otázka směřovala směrem k ČTD, tak myslím v předchozí odpovědi je zodpovězena.

 
8, Máte za sebou velký kus práce a dosáhnul jste mnohých úspěchů. Je přesto něco čeho by jste chtěl dosáhnout? Nějaká vysněná meta, nebo cíl?
 

Celý život se snažím dělat věci, které mě baví a naplňují. V momentě kdy mohou přinést něco pozitivního i do života ostatních jsem ještě spokojenější. Úspěch je něco co přichází samovolně a myslím, že by bylo naivní dělat cokoliv s úspěchem jako základním cílem. Mám také štěstí v tom, že dělám typ práce jejíž výsledky jsou vidět už ze své principiální podstaty. Snažím se často sám sobě připomínat, že je tady spousta jiných povolání, které dělají mnohem zásadnější práci, ale tolik vidět nejsou.

Mojí osobní metou jsou momentálně ilustrace do dětských knížek, encyklopedií a pomalu se nám tam rýsuje nějaký večerníček.
  9, Večerníček? To zní dost dobře. Můžete alespoň něco naznačit?
 

No rýsuje se pomalu, je to přeci jen velice těžký žánr a nechtěli bychom nic podcenit. Takže v tuhle chvíli se obávám, že nemůžeme ani naznačovat. 10, Zaslechl jsem že se Černobíl chystá ovládnout celý svět. Máte s tím něco společného? Slíbil vám Černobíl za to něco? Myslím podílení se na nadvládě nad světem, nebo něco podobného?
Černobílovo pirátské vysílání, které přineslo v roce 2015 to nejzásadnější ve veřejnoprávním vysílacím prostoru bývá označováno za nejlepší pořad na planetě. Že ho takto označuje sám Černobíl tomu na významu neubírá, spíš naopak. Pořad Černobílo vyráběl Černobíl s dikobrazem Alfonzem, nicméně to vypadá, že k tomu zneužili mých obrázků, režii  Jakuba Hussara, scénáře Tomáše Končinského, Ladislava Karpiana a Báry Klárové, animaci Tomáše Hájka a Michala Synka a zvuk Matouše Godíka. Také se v kuloárech proslýchá, že se Černobíl nechal předabovat Jiřím Vyorálkem, ale osobně si myslím, že tahle fáma koluje světem jen proto, že jsou si ti dva tak podobní. Nadvláda nad světem je juvenilní hříčka béčkových diktátorů a céčkových padouchů z šestákové literatury. Mise Černobíla, která si kladla za cíl transformaci světa k vyšším, tedy pochopitelně černobílým, metám je projekt zcela jiného historického dopadu.

Děkuji za pozornost.

Děkujeme za rozhovor

A teď slibovaný vývoj coveru ke knize Živí a mrtví:
Živí a mrtví 1Živí a mrtví 2Živí a mrtví 3Živí a mrtví 4Živí a mrtví 5Živí a mrtví 6Živí a mrtví 7

Sdílet článek

Facebook komentáře